Smajlíkův příběh
Když jsem byl ještě malý chlapeček , rád jsem se smál
. (To bylo ovšem pouze z nevědomosti, ale vraťme se zpět do děje.) Za pěkného počasí jsme chodili ven
a občas jsme potkali jiné maminky s kočárky
. Ani by jste nevěřili, co všechno jsem viděl - sluníčko
, kytičky
, ale pak najednou různé broučky
. To kvůli tomu, jak jsem vypadl z kočárku a udělal si bebí
. Ono to děctví nebylo celkově zase tak špatné - o Velikonocích jsem dostával sladkosti v podobě vajíček
o Vánocích
mi prý jakýsi chlap
donesl dárky
, ale nejlepší byly holky
. Jo kde jsou ty časy, co jsme byli romantičtí
a co teprve první pusa!
Ovšem škola mi to všechno pokazila. O prázdninách jsem chtěl pařit na compu
ale rodiče řekli NE
. Zeptal jsem se kámošů, jestli by mě nezachránili
. 1. kamárad byl naštvaný a nepomohl
. Naštěstí byl další kámoš přívětivější
. Slíbil, že moje rodiče překecá, a proto mi ten den večeře velice chutnala
. To léto jsem začal s kouřením
a taky na štěstí skončil. Po ukončení školy jsem se rozloučil s rodiči
odstěhoval se od nich. Pak jsem začal chodit s holkou.
. Po nějaké době
jsem s ní šel k oltáři
a natáhl ji na prst prstýnek
. Žili jsme spolu jen tři a půl roku a to proto, že o de mě prostě utekla. Když jsem ji neviděl doma, nemohl jsem tomu uvěřit
. Byl jsem smutný
, velice smutný
. Zašel jsem tedy za kamarádem a vyzpovídal se
. Poplácal mě po zádech
a navrhl, abychom zašli do klubu s tanečnicemi
. Tak jsme šli. Byly tam dvě holky, které se mi líbili nejvíc
. A taky jsme pili
a skleničky cinkaly
. Málem bych zapomněl...ještě jsme tančili
a zpívali
.
Druhý den ráno, když jsem se probudil doma (do dneška nevím, jak jsem
se tam dostal), mě bolela šíleně hlava. A tak jsem si dal kafe
, no dobře jedno zrovna nebylo...
ale to je jedno. Popíjel jsem tedy ty kávy a našel na stole dopis
rozlučkový dopis od mé ženy. Prý se zamilovala a už se mnou nechce mít
nic společného. Ale mě to ani tak moc nevadilo. Zašel jsem do seznamky
a seznámil se s další kráskou
holkou. Napsala mi kde bydlí a v kolik hodin se k ní mám stavit. Napsala ještě, že nikdo nebude doma. Tak jsem si vyčistil zuby
, zkoušel, jak budu koketovat
a spoustu dalšího. Přišel k jejím dveřím s kytkou a byl jsem velmi nervozní
a úplně ze mě lilo
. Tak jsem tedy zaklepal a...nic
.
Opakoval jsem klepání, které bylo následováno zvoněním. Dokonce jsem
zkontroloval čas, jestli náhodou nejdu pozdě nebo příliš brzy. Ale pak
se za mnou ozval smích a uviděl jsem spousty lidí, jak si na mě ukazují
a chechtají se
. Byli tu i takoví, kteří mi tleskali
nebo na mě dělali ksichty
. Po několika dlouhých letech jsem podruhé přistoupil k oltáři
. Měl sto chutí říci při obřadu
, ale naneštěstí jsem řekl
. No a pak přišli děti a snimi spoustu problémů. Já řekl děti? Ně měl jsem na mysli celou školku dětí
. Jednou jsem se vrátil pozdě z práce a když jsem mával manželce
tak jsem rychle začal utíkat, protože naštvaná manželka s vařečkou
je horší než terorista s bombou
. To víte moje stará
vypadá sice mírumilovně, ale utíkat umí
. Už mě to na tom světě přestávalo bavit, tak jsem si prostě jednoho dne řekl dost......
. Tady v nebi je to moc pěkné. Našel jsem si kamarádku
,
která je zatím nejhezčí. A co stalo s mojí první ženou? No jelikož na
Zemi není a v nebi taky ne, tak asi bude v pekle mezi čertama
. A teď už mi dejte pokoj.
THE END
(Během vytváření tohoto příběhu nebylo žádnému smajlíkovi fyzicky ani psychicky ubližováno)