Jak to bylo doopravdy s Adamem a Evou
Jednoho dne, v zahradě Eden, povídá Eva Bohu:
"Pane, mám problém..."
"O co jde, Evo?"
"Pane, vím, že jsi stvořil a dal mi tuto nádhernou zahradu, toto skvělé zvířectvo a toho zasra... hada, ale já stále nejsem šťastná."
"Proč, Evo?" zazněl hlas shora.
"Pane, jsem sama, a mám plné zuby jablek."
"V tom případě, Evo, mám řešení. Stvořím pro tebe muže."
"Co je to muž, Pane?"
"Tato bytost bude stvořením nedokonalým, s mnohými chybami. Bude lhát, podvádět, bude marnivý a vytahovačný. Ale bude i větší, silnější, rychlejší, bude rád lovit a zabíjet.
Bude vypadat směšně, když bude vzrušený, ale když si stěžuješ, vytvořím ti ho tak že uspokojí tvoje fyzické potřeby.
Bude trošku bláznivý a bude se bavit zbytečnostmi jako zápasy a hrou s míčem. Nebude mít brilantního ducha, takže bude potřebovat tvoje rady, abys usměrnila jeho myšlenky."
"Super!" vykřikla Eva a ironicky zdvihla obočí.
"V čem je tedy háček, Pane?"
"Budeš ho mít pod jednou podmínkou."
"Jakou, Pane?"
"Jak jsem říkal, bude pyšný, arogantní a marnivý. Takže ho budeš muset nechat věřit, že jsem ho stvořil prvního.
Pamatuj ale, bude to naše tajemství; víš, mezi námi ŽENAMI..."