Bílý svět
22. 2. 2009
Dnešní ráno jsem začala procházkou.
Venčila jsem Anitu a dívala se na tu zasněženou krásu kolem sebe.
Anita chytala sněhové kouličky,které jsem jí házela a se zabořeným čumákem hrabala hluboko do sněhu.
Pomalým krokem jsme došly k vedlejšímu paneláku,kde na plácku před ním podupávalo několik maminek a tatínků a pomocí lopat dělali pro své děti sněhové bunkry.
Dobře se u toho bavili.
Kupili kopce sněhu,do kterých hloubili otvory a každou chvíli do nich lezli po kolenou,aby zjistili,jestli už jsou takové,jaké mají být.
Bylo prima pozorovat jejich nadšení :-)
Večer jsem se šla s Anitou podívat na díla vyrobená ráno.
Vypadalo to tam,jako v jiném světě.
Cestičky vyšlapané kolem několika iglů se super místnostmi,vedle jednoho z nich stálo sněhové auto,opodál dokonce mašinka a kolem ještě několik domečků se střechami a komíny.
Kouzelné sněhové městečko zdobil sněhulák.
Prostě nádhera.
Letošní zima mě vrátila do dětství.
Když jsem byla malá,zima byla zimou a léto létem.
V listopadu jsme se sázeli,jestli přijede Martin na bílém koni.
A když napadl sníh,vydržel více či méně celou zimu až do dubna.
Vzpomínám si,jak mě maminka vedla ze školky zasněženým podusaným chodníkem a z obou stran byly sněhové mantinely odházeného sněhu,které se mi zdály větší než jsem byla já.
Celou zimu jsme trávili na bobech na kopečku před domem anebo na kopci za sídlištěm.
Za poslední roky si děti sníh opravdu moc neužily.
Tak,teď už jen zbývá doufat,že když je pěkná zima,bude pěkné i léto.
To bych si fakt přála :-)
Ahoj,Sisinaaa
Náhledy fotografií ze složky Hrátky se sněhem